pondělí 11. května 2015

[Názor] Nemusíme myslet, google to ví nejlíp...

Žijeme v úžasné době, kdy jsou informace téměř o čemkoliv na dosah ruky. Díky internetu, chtrým telefonům se tak může zdát, že žijeme v časech, kdy už není téměř potřeba nic vědět, protože stačí několik vteřin a jakákoliv informace se vám doslova neservíruje pod nos a to téměř bez námahy.

Tento článek vznikal, jako reakce na nedávné události, kdy Českou republikou prošel skandál ohledně státních maturit a hlavně jsem se v sobotní livestreamu přesvědčil, že to zase tak růžové s tou dostupností informací.


"Vím, že nic nevím."

Slavný Sokratův citát, který údajně (o Sokratovi víme jen z Platónových spisů, takže jeho existence je dost nejasná) prohlásil ve chvíli, kdy mu bylo řečeno, že je nejchytřejším člověkem na světě, což Sokrata poděsilo a on řekl, něco ve smyslu, že to není možné, protože ví, že nic neví. Možná se divíte, proč ho to poděsilo a nebyl místo toho na sebe po právu hrdý? Když se totiž něco systematicky učíte i s porozumění té věci (nemyslím hardcore biflování a učení z paměti, to je většinou k ničemu), tak se Vám s každou novou informací otevírají další a další dveře poznání.

Uvedu tedy příklad: Vezměme si Vesmír. Z počátku víme něco málo o planetě Zemi, ale nevíme o ní zdaleka všechno. Můžeme popsat krátký výsek dějin, teoreticky se zamyslet nad tím, jak vznikala a podobně, ale v rámci Vesmírného výzkumu bude stačit vědět, že Země existuje. Země obíhá kolem Slunce, a co je Slunce, jak vzniklo, jak to, že Země obíhá kolem něj a ne naopak, kolik lidí při vyslovení téhle informace v dějinách zemřelo, z čeho se skládá? Už chápete kam tím mířím? Každá odpověď na jednu jedinou otázku vyvolává desítky, někdy dokonce stovky dalších otázek a nemá to konec.

Zkráceně řečeno, čím víc, toho víte, tím lépe jste vlastně obeznámeni s tím kolik Vám toho naprosto uniká. A v tom je krása učení. To, že si během testu na mobilu pod lavicí najdete datum do dějepisu, vzoreček do fyziky atd. nedonutí nikoho se o danou věc zajímat.

Strýček Google ví všechno

Pomalu, ale jistě se stáváme otroky strojů. Počítání z hlavy? Na co? Mám kalkulačku! Pamatování si důležitých dat a osobností? Na co? Mám Wikipedii. Opravdu si nemyslím, že by každý člověk měl vědět všechno. Osobně jsem úplně na nic v matematice, ale i přes to dokážu celkem rychle počítat z hlavy. Každý z nás by měl vědět jisté minimul ze všech základních vědních oborů od historie, přes filozofii až po fyziku. Složitější věci si klidně hledejte, ale základy by měl znát opravdu každý.

Další věcí je specializace. Od dob renesance se nenarodil člověk, který by věděl všechno o všem, ne snad kvůli tomu, že by lidsto inteligenčně zaostávalo, ale kvůli množství informací, které od té doby vznikly. Proto je důležité, aby si každý člověk našel něco, v čem je dobrý a co ho baví a tím pádem by měl být sám od sebe motivovaný se daný předmět učit a je jedno jestli se jedná o Jadernou fyziku, nebo nějaké řemeslo, hlavně, že to člověka baví a je v tom dobrý.

Hledání informací je velmi důležitá věc a na štěstí je to dnes už opravdu jednoduchá záležitost, co už je složitější, určit hodnotnost a pravdivost dané informace. Kdyby byl google necenzurovaný a vy jste v rámci písemky, nebo referátu k Druhé světové válce napsali, že Hitler to myslel dobře,  tak by jste asi příliš nezazářili. Když už tedy informace hledáte dejte si pozor na jejich zdroj, snadno se tam může stát, že Vás někdo akorát hezky vodí za nos. Příkladem může být sílící ruská propaganda ve střední a východní Evropě.

Nebojte se myslet, nebolí to

Chápu, že je velmi pohodlné sedět celý den před monitorem a skončit den s tím, že jsem se vlastně nikam duševně neposunul, ale když tohle udělá každý na tomhle světě, pak se dočkáme akorát tak úpadku. Nesmíme být pohodlní, musíme tvrdě pracovat a můžeme být vděční za to, co pro nás vybudovali generace před námi, protože i ta tvrdá práce je dnes mnohem snažší, než dříve. Nemusíte být nejlepší ve všem, stačí jen něco, maličký kousíček něčeho, který popostrčí svět dopředu. Bohužel tenhle malý kousíček nenajdete na googlu, ani na wiki, ten je ukrytý ve Vašich hlavách a je jen ná Vás jestli ho najdete a pohnete světem a nebo se raději smíříte s průměrností?

2 komentáře:

  1. S tím rozšiřujícím se množstvím věcí, které nevím je na to hezký příklad. Množství poznání si představme jako území, které neustále rozšiřujeme jak poznáváme stále více. Jenomže za hranicí toho území leží neznámo a čím větší je oblast "známo" tím delší má hranici s tím neznámem. A jinak jak píšeš. Obecné znalostí umožňují lépe poznat co je pravda, nebo co je podezřelé a také vůbec umožňují vědět co hledat. Když člověk alespoň ví, že Libuše je dějepis, tak ví co zadat do Google, ale když nevím ani, že Libuše je cosi z dějáku, vygooglím operu.

    OdpovědětVymazat